na Blog.cz

Haniballovo jezero,
to jest těžiká práce.
Žije si tam Hannibal
a není v tom háček.
Kolem něj jsou příšery,
stvoření a strach,
pokuds´ student zlobivý,
přijde na tě ďas!
na dně nemáš zastání,
je tam jenom hrůza,
naštěstí mě chytila, tahle básnická múza.

1)Pohlaď mě nebo ti vyklovnu oči!
2)Popros mě o dopis!
3)Nedívej se na mě takhle!
4)Otevři to až budu pryč!
5)Nedělej na mě třakové mlsné pohledy!
6)Nezajmi a mě a neprodej!
7)Nesměj se mému jménu!
8)Neotvírej to tak rychle!
9)Dopis jedině za pamlsek!
10)Nezdržuj to!

platnost soutěže - 30.8.2009

V Černém jezeře žije mnoho hrůzných, dokonce i nebezpečných stvoření., ze kterých se leckomu zvedá žaludek a někomu naskakuje husí kůže či vstávají chlupy na zádech. Někdo si o těch stvůrách nechce ani číst, aby ho pak nemělo co děsit, až bude usínat. Přesto zde chci uveřejnit jednoho živočicha žijícího tak blízko břehů a kvůli kterému se mnozí Černému jezeru vzdalují. Jedná se o kochluně jezerního.
Kochluňové mají mezi lidmi nevalnou pověst a málo se o nich mluví. Jejich vzhled je sporný, protože není příliš očitých svědků, kteří by je viděli. Jsou to ještěři, dlouzí asi jeden sáh s dlouhým a tlustým ocasem. Mají hlavu plnou ostrých jedových zubů a čtyři nohy s dlouhým, trochu zahnutými drápy. Jejich kůže je zrohovatělá, tlustá a velice špatně se poškozuje. Právě díky jejich kůži jsou kochluňové odolní proti většině kledeb a právě proto nahání takový strach. Na hlavě mají velice zvláštní oči připomínající oči žabí, akorát vypadají velice prázdně, jakoby neměly žádnou panenku. Kochluňové taktéž nemají oční víčka a proto si oči zvlhčují dlouhým jazykem, na konci rozeklaný do tří částí. Jejich hlava je podlouhlá a s dvěmi nosními dírkami a hrozivě vypadajícími jedovými zuby, jejichž jed je skoro smrtelně nebezpečný. Pokud takový kochluň někoho zakousne, je nezbytné co nejdříve aplikovat sérum. Barva kochluně je tmavě šedá, do žluta, s výrazným oranžovým zbarvením na ocase a modrým břichem zespoda.
Kochluňové jsou taktéž magičtí tvorové. Ačkoli se přesně neví proč, sálá z nich teplo a když se na ně šáhne holou rukou, můžou způsobit lehké popáleniny. Jejich kůže je velice ceněná, obvzláště pro její tvrdost a její tepelné účinky, které fungují ještě několik let po smrti kochluně, pak vymizí.Jejich zuby se dají taktéž zpeněžit, protože jejich jed je jedinečný a těžko se získává.
Jsou to noční živočichové živící se rákosím, trávou a menšími živočichy. Je jich velice málo a proto se jen zřídkakdy rozmnožují. Žijí asi 150 let. Samičky snášejí vejce, která však nejsou nijak ceněná.
Pokud se setkáte s kochluněm a neznáte žádné účinné kledby, které by jejich kůže nepohltila, doporučuje se rychlý útěk, jelikož kochluňové nejsou žádní rychlí běžci. Právě proto se schovávají a útočí z rákosí velice nečekaně svými zuby.

Začátek kariéry známé hudební skupiny Smrtonošky se zrodil v hlavě , tehdy devatenáctileté, Amy Boneoové , která již dostudovala Bradavice, a žila v jihovýchodní Anglii v Hastings. Inspirovala se již existující pánské kapely "Wolfdlaci", která lámala srdce náctiletým fanynkám, stejně jako Amy. Amy popadla hůlku a společně se svými dvěmi kamarádkami si pronajali prostory školní tělocvičny, kde začaly zkoušet. Amy, jakožto zakladatelka, se ujala zpěvu. Na představení je jí vždy možno zahlédnout, jak zpívá a s hůlky jí srší různobarevné jiskry. Druhá členka Smrtonošek, kytaristka Barnacle Graveová je se svojí extra kytarou se třemi strunami a lebkou velmi oblíbená. Její vzhled je poněkud nevšední a možná právě kvůli jejímu vzhledu má skupina takový úspěch. Třetí členka, Baranda Doneová, jež hraje na bicí je skrytá mnoha tajemstvími. Vždy si před představením vykouzlí masku kostlivce a mnohé zl

é jazyky tvrdí, že se dokonce v kostlivčí hlavu proměňuje, aby zakryla svůj hrůzný obličej, jež si tak úzkostlivě střeží.
Všechny tři členky se uchýlily k názoru, že budou hrát něco nevšedního, co zpestří každou akci, něco z atmosférou. Uvažovali, zda by zahráli gothic metal, Amy však měla příliš hrubý hlas, a proto nyní hrajou zvláštní styl, který je směsice pokusů o tvrdou muziku s tanci vybízejícími prvky. Jelikož Amy nehraje na žádný nástroj a může mít v ruce hůlku, rozhodla se ozvláštnit představení tím, že v odmlkách jí z hůlky jiskří a čaruje do vzduchu netopýry, které pak v záplavu euforie diváci chytají. Úžasnou atmosféru dodělávají zvuky z Barnaclyiny kytary, jejíž zvuk je díky třem odlišným srunám velice originální.
Smrtonošky si všichni velice oblíbí, ať už je to jejich vzhledem anebo vystupováním či muzikou. O jejich vizáži se dá také dlouho debatovat. Někdo by řekl "komické" a někdo zas "strašidelné".Je fakt, že černé hábity, zlé výrazy , kostlivčí hráčka na bicí a celá skupina potřísněná krví může vyvolat opravdu strach!
Každopádně, Smrtonošky se v Británii velice brzo staly velice úspěšnou kapelou a získaly velice brzo mnoho příznivců s kouzelnického světa. Vždy dokáží skvěle zburcovat diváky a vytvořit úžasnou atmosféru a mnozí je nazývají průkopníky v novém hudebním žánru.

Je tomu právě dnes, co jsem se rozhodl, že bych rád zveřejňoval veškeré tentononcy, které ze mě vylezly, vylézají, anebo budou vylézat!